Kapitola XXI Sedm cest Ráno po objevení sedmi Prastarých bran svolala Avirak všechny členy Rady

V kruhovém sále panovalo ticho. Na podlaze se pomalu rozsvítila hvězdná mapa. Nezobrazovala hranice říší. Ani obchodní trasy. Ukazovala pouze sedm světelných bodů. Sedm Bran. Sedm neznámých míst. Avirak přešla doprostřed sálu. „Po miliardy let jsme chránili to, co jsme považovali za úplnou historii.“ Na okamžik se odmlčela. „Dnes víme, že naše poznání je neúplné.“ Nikdo neprotestoval. Bylo to poprvé, kdy Strážkyně veřejně přiznala vlastní omyl. Adam se zadíval na mapu. „Jsou všechny stejně důležité?“ Avirak zavrtěla hlavou. „Ne.“ Ukázala na první bod. „Každá Brána představuje jednu otázku.“ „A odpověď?“ „Tu musí najít ten, kdo jí projde.“ Lea přistoupila blíž. „Takže každá výprava uvidí něco jiného?“ „Ano.“ „Brány nezkoumají znalosti.“ „Zkoumají charakter.“ V sále se ozval šum. Několik vyslanců si vyměnilo znepokojené pohledy. Bylo to něco zcela nového. Technologii bylo možné pochopit. Stroj bylo možné rozebrat.

Ale jak změřit charakter? Strážce První brány vystoupil vpřed. „První civilizace vytvořily sedm Zkoušek.“ „Ne proto, aby vybraly nejsilnější.“ „Ale proto, aby odhalily ty, kteří unesou poznání.“ Na mapě se rozsvítil první bod. Pod ním se objevil nápis. Brána Otázky. Druhý. Brána Soucitu. Třetí. Brána Pravdy. Čtvrtý. Brána Oběti. Pátý. Brána Naděje. Šestý. Brána Jednoty. A nakonec sedmý. Nad jeho symbolem se neobjevilo žádné jméno. Jen prázdné místo. Adam se zamračil. „Proč sedmá nemá název?“ Avirak se zadívala na poslední symbol. „Protože ji dosud nikdo neotevřel.“ V sále se rozhostilo naprosté ticho. „Nikdo?“ zeptala se Mira. „Ani První.“ odpověděla Avirak. Lea nevěřila vlastním uším. „Jak mohli postavit Bránu, kterou sami nikdy neotevřeli?“ Avirak tiše odpověděla. „Možná ji nestavěli pro sebe.“ Ta věta zůstala viset ve vzduchu. Ve stejné chvíli v laboratoři Prométheus zaznamenali nový jev. Sedmá Brána poprvé vyslala slabý impuls. Nebyl směrován do galaxie. Směřoval... ven. Za hranice známého vesmíru. Richard Varga dlouho sledoval data. Pak se obrátil k Ishidě. „Vidíte to?“ „Ano.“ „Kam ten signál míří?“ Počítač několik sekund počítal. Nakonec zobrazil jedinou odpověď. CÍL NENÍ SOUČÁSTÍ POZOROVATELNÉHO VESMÍRU. Richard zůstal stát bez hnutí. „To není možné.“ Na vzdálené planetě Avirak zavřela oči. Cítila stejný impuls. Tentokrát však nepromluvila. Poprvé po miliardách let si připustila myšlenku, kterou dosud odmítala. Možná... vesmír není všechno.