Kapitola XLVIII První nesouhlas Po Adamově otázce se Galaktická rada poprvé po mnoha letech rozdělila

Ne na nepřátele. Na přemýšlející. Projekt HORIZONT byl odložen. Ne zamítnut. Jen pozastaven. Na třicet dní. Během této doby měl každý člen Rady předložit alespoň jeden důvod, proč by se projekt neměl uskutečnit.

Richard Varga si povzdechl. „Víš, kolik práce tím přibyde?“ Adam se usmál. „Ano.“ „A přesto jsi to udělal.“ „Protože když rozhodnutí změní všechny vesmíry…“ Adam se zadíval z okna. „...třicet dní navíc není dlouhá doba.“ O několik dní později přišel první dokument. Nepřišel od vědců. Ani od politiků. Přišel od malé civilizace žijící na planetě Elior. Byla to rasa, která nikdy nevedla válku. Jejich zástupkyně napsala jedinou větu. „Nechceme být propojeni se všemi. Máme právo zůstat sami?“ V Radě zavládlo ticho. Na tuto možnost nikdo nepomyslel. Seris si pomalu sundala brýle. „Celou dobu jsme mluvili o právu spojovat.“ Odmlčela se. „Ale zapomněli jsme na právo odmítnout.“ Kael přikývl. „A právě proto bylo správné projekt zastavit.“ Pak přišel druhý dopis. Od civilizace, která žila v hlubokém oceánu jedné vzdálené planety. Jejich zpráva byla ještě kratší. „Jestli nás objevíte… přestaneme být tím, čím jsme.“ Richard začal chápat. „Spojení není vždy dar.“ Avirak se pousmála. „Dar, který nelze odmítnout, přestává být darem.“ Po dvou týdnech dorazilo přes šest tisíc stanovisek. Některé byly pro. Jiné proti. Ale poprvé v historii Galaktické rady se nikdo nesnažil druhou stranu umlčet. Každý argument byl vyslechnut. Každý zaznamenán. Třicátého dne se Rada sešla znovu. Předseda položil Adamovi jedinou otázku. „Tak co uděláme?“ Adam chvíli mlčel. Pak vzal původní dokument Projekt HORIZONT. Nepodepsal jej. Ani neroztrhl. Vzápětí napsal nový název. Projekt VOLBA Pod něj připsal první pravidlo. „Žádný svět nebude propojen bez svého svobodného souhlasu.“ Druhé pravidlo. „Každý svět může své rozhodnutí kdykoliv změnit.“

Třetí pravidlo. „Nikdo nesmí být potrestán za to, že řekne ne.“ V sále zavládlo ticho. Pak začali delegáti jeden po druhém vstávat. Ne aby hlasovali. Aby přidali vlastní pravidla. Richard připsal: „Každé nové spojení musí být nejprve zkoumáno vědci i filozofy.“ Seris napsala: „Každá civilizace musí mít právo odejít.“ Kael přidal poslední větu. „Nejdůležitější rozhodnutí nesmějí být nikdy nevratná.“ Avirak se na všechny dlouze zadívala. Po tváři jí přeběhl úsměv. „Zdroj by byl spokojený.“ Vtom se na stole mezi dokumenty objevil známý černý krystal. Nikdo se ho nedotkl. Přesto se na jeho povrchu objevila nová slova. „První zkouška byla splněna.“ Krátká odmlka. „Teď přichází ta těžší.“ Adam se zamračil. „Jaká?“ Krystal se rozzářil. Objevila se jediná věta. „Dokážete zachovat svobodu… i pro ty, se kterými nikdy nebudete souhlasit?“ V místnosti se rozhostilo hluboké ticho. Protože všichni pochopili, že skutečná zkouška civilizace nezačíná ve chvíli, kdy chrání své

přátele. Začíná ve chvíli, kdy dokáže chránit i práva těch, s nimiž nesouhlasí. A právě tím se otevírala poslední část Knihy VI. Čtvrtá část