Kapitola V Zrození hvězdných říší Po prvním setkání se změnilo všechno

Signály mezi světy už nebyly výjimkou. Staly se každodenní součástí života. Nejprve si civilizace vyměňovaly jednoduché matematické vzorce. Poté mapy svých hvězdných soustav. Nakonec i příběhy. Příběhy o tom, jak se narodily. Jaké chyby udělaly. Čeho se bojí. A v co doufají. Vesmír poprvé začal mluvit sám se sebou. Brzy vznikly první obchodní cesty. Nebyly to ještě koridory mezi galaxiemi. Pouze dlouhé trasy spojující několik blízkých hvězd. Lodě převážely vzácné kovy. Léčivé organismy. Semena rostlin. Hudební nástroje. Knihy. Umění. A především... poznání. Každý nový kontakt obohacoval všechny zúčastněné. Civilizace, které by samostatně potřebovaly tisíce let vývoje, dokázaly díky spolupráci překonat

celé epochy během několika staletí. Z těchto spojenectví se zrodily první hvězdné svazy. Nebyla to impéria. Nikdo nikomu nevládl. Každý svět si ponechal své zákony, své tradice i svou kulturu. Spojovala je jediná myšlenka. Že budoucnost je silnější než strach. Avirak tento okamžik nazvala První harmonií. Pozdější historikové mu dali jiné jméno. Věk světla. Ve Věku světla vznikly divy, které už nikdy nikdo nedokázal zopakovat. Byly postaveny první mezihvězdné knihovny. Jejich stěny neobsahovaly svitky ani datové krystaly.

Samy si pamatovaly každé slovo, které do nich bylo vysloveno. Vznikly zahrady, kde rostliny z tisíců planet rostly vedle sebe. Byly vytvořeny univerzity, na nichž společně učili tvorové, jejichž domovské světy dělily miliony světelných let. Poprvé v dějinách vesmíru nebylo důležité, odkud kdo pochází. Důležité bylo, co může nabídnout ostatním. Avirak putovala mezi těmito světy. Jen málokdo ji spatřil. Když se někde objevila, nepřicházela jako vládkyně. Seděla mezi učenci. Naslouchala dětem. Pozorovala stavitele. Nikdy nepřednášela. Nikdy nerozkazovala. Občas položila jedinou otázku. A odpověď na ni dokázala změnit směr celého výzkumu. Po jejím odchodu si mnozí ani nebyli jisti, zda tam skutečně byla. Někteří tvrdili, že šlo o sen. Jiní věřili, že navštívili samotnou Strážkyni. Avirak nikdy žádnou z těchto domněnek nepotvrdila. Ale ani Věk světla nebyl dokonalý. S každým novým objevem rostla i touha vědět víc. A s touhou po poznání se nenápadně objevila i jiná touha. Touha vlastnit. Touha ovládat. Touha být první. Nejprve byla sotva patrná. Jako drobná trhlina v dokonale hladkém skle. Nikdo jí nevěnoval pozornost. Ani ti nejmoudřejší. Pouze Avirak se na ni dlouze zadívala. V Toku se totiž objevilo něco, co dosud nikdy neviděla. Ne strach. Ne nenávist. Ale... pýcha. A právě z ní se jednou zrodí největší války, jaké vesmír pozná.