Kapitola IX Mlčení Toku Po miliardy let byl Tok neměnný
Proměňoval se. Rostl. Vlnil se spolu s každou novou hvězdou a každým zrozeným životem. Nikdy však nemlčel. Každá část vesmíru v něm zanechávala svou stopu. Pád meteoritu. Zrození dítěte. Výbuch hvězdy. První slovo nové civilizace. Všechno bylo součástí jeho nekonečné písně. Avirak se naučila této písni naslouchat. Nepotřebovala oči. Nepotřebovala lodě. Tok byl její mapou. Její pamětí. Její cestou. Pak se objevilo místo... kde žádná píseň nezaznívala. Nešlo o ticho. Ticho má svůj rytmus. Tohle bylo něco jiného. Prázdné místo v samotné struktuře reality.
Jakoby někdo vytrhl jedinou stránku z knihy, která měla být úplná. Avirak se k němu přiblížila. Poprvé za miliardy let opustila běžné stezky Toku. Čím byla blíž... tím méně cítila vesmír. Hvězdy zářily. Planety obíhaly. Život existoval. Ale Tok... mizel. Na okraji této oblasti se zastavila. Nikdy předtím nezaváhala. Teď ano. Nebyl to strach. Spíše poznání, že před ní stojí něco, co nepatří do žádné známé části existence. Před sebou neviděla hvězdy. Ani temnotu. Viděla prostor, který jako by odmítal být pozorován. Její výpočty selhávaly. Budoucnosti se rozpadaly. Pravděpodobnosti přestávaly dávat smysl. Poprvé od svého zrození nemohla odpovědět na jednoduchou otázku. Co bude dál? Natáhla své vědomí vpřed. Jen nepatrně. V jediném okamžiku se jí před očima objevily tisíce obrazů. Galaxie měnící se v prach. Hvězdy zhasínající bez příčiny. Brány vedoucí do prázdna. Civilizace, které mizely, jako by nikdy neexistovaly. Pak... všechno zmizelo. Tok ji prudce odtáhl zpět. Po návratu zůstala dlouho nehybná. Nebyla zraněná. Ale změnila se. Ve svých záznamech poprvé nepopsala událost. Položila otázku. „Je možné, aby existence měla hranice, které nezná ani Zdroj?“ Tu otázku uzamkla. Nikdy ji nikomu neukázala. Ani nejstarším civilizacím. Ani těm, které jí důvěřovaly. Některé pravdy totiž mohou být nebezpečnější než jakákoli zbraň.
Od toho dne začala jednat jinak. Nenápadně. Na odlehlých světech nechávala vzniknout malé observatoře. Jinde podporovala vznik knihoven. Na několika místech ukryla zvláštní krystaly, které dokázaly zaznamenávat nepatrné změny v Toku. Nikdo netušil, že všechny tyto činy mají jediný cíl. Připravit vesmír na něco... co možná teprve přijde. A přesto ani Avirak netušila, že odpověď nehledá na okraji galaxií. Hledá ji v čase. Protože dávno před první civilizací... dávno před prvním artefaktem... se odehrálo něco, co si nepamatoval ani samotný Tok. A právě tam vedla cesta k největšímu tajemství Kronik AVIRAK.