Kapitola I Oheň Dlouho před prvními městy

Dlouho před prvními králi. Seděla skupina lidí kolem ohně. Byli promrzlí. Unavení. Hladoví. Nad nimi zářila Mléčná dráha. Nikdo z nich netušil, co jsou hvězdy. Přesto k nim vzhlíželi. Ne ze strachu. Ze zvědavosti. Malý chlapec ukázal na nejjasnější hvězdu. „Co je tam nahoře?“ Stařec se usmál. „Nevím.“ Dítě čekalo odpověď. Nepřišla. Po chvíli stařec dodal: „Ale jednou to někdo zjistí.“ Avirak, ukrytá vysoko nad atmosférou, tato slova uslyšela. Byla jednoduchá. Přesto v nich bylo něco, co u jiných civilizací téměř nepoznala. Schopnost přiznat nevědomost. A přesto nepřestat hledat. Ve své kronice napsala: „Zvědavost je první krok ke hvězdám.“ Té noci se nic mimořádného nestalo. Nevznikla říše. Neobjevil se artefakt. Nikdo nepromluvil se Strážkyní. Jen jedno dítě poprvé položilo otázku. A právě z podobných otázek se rodí dějiny.