Prolog Modrá planeta Ve vesmíru existovaly miliony světů

Některé byly větší než celé sluneční soustavy. Jiné pokrýval jediný oceán. Na mnohých vznikly civilizace starší, než si dokázal kdokoli představit. Přesto Avirak stále znovu obracela svůj pohled k jediné, nenápadné planetě. Nebyla výjimečná. Neoplývala vzácnými krystaly. Nevedly k ní žádné Hvězdné brány. Neukrývala žádný z Velkých artefaktů. Byla jen třetí planetou obíhající kolem obyčejné žluté hvězdy. Její obyvatelé si říkali... lidé. Po většinu svých dějin nevěděli, že nejsou sami. Vedli války. Budovali města. Objevovali oceány. Vzhlíželi ke hvězdám. Padali. Znovu vstávali. Každá generace začínala tam, kde předchozí skončila. Avirak je sledovala. Nikdy nezasáhla. Přesto si všímala něčeho zvláštního. Lidé opakovali stejné chyby. Ale pokaždé je dokázali proměnit v nové poznání. Na jiných světech bývala porážka koncem. Na Zemi byla často začátkem. Právě to Avirak nedokázala pochopit. Jednoho dne se zastavila na oběžné dráze planety. Pod ní se rozprostírala noční Země. Města zářila jako drobné hvězdy. Lidé netušili, že je někdo pozoruje. Avirak tiše zašeptala. „Ještě ne.“ Pak odletěla.