Kapitola XXXI Hlasování Druhý den ráno bylo sídlo Mezihvězdné rady plné lidí
Vědci. Diplomaté. Právníci. Zástupci všech států Země. Poprvé v dějinách lidstva měli společně rozhodnout o otázce, která přesahovala hranice všech národů. Adam přišel mezi posledními. Netušil, proč ho Richard pozval. Předpokládal, že bude jen poslouchat. Richard k němu přistoupil. „Jsem rád, že jsi přišel.“ „Proč jsem tady?“ Richard se pousmál. „Za chvíli to zjistíš.“ V hlavním sále se rozsvítila světla. Předsedající vystoupil k řečnickému pultu. „Dámy a pánové.“ „Dnes poprvé v dějinách lidstva zvolíme člověka, který bude mluvit naším jménem před
Galaktickou
radou.“ V sále zavládlo ticho. „Bylo navrženo šest kandidátů.“ Na obrazovce se objevily fotografie. Zkušený diplomat. Nositel Nobelovy ceny. Bývalá prezidentka. Velitel mezinárodních mírových sil. Významná právnička. A jako poslední... Adam Novák. Adam zůstal stát. „To je omyl.“ zašeptal Richardovi. Richard zavrtěl hlavou. „Není.“ „Kdo mě navrhl?“ Richard chvíli mlčel. Pak odpověděl. „Avirak.“ Adam překvapeně vzhlédl. Na galerii opravdu stála. Klidně pozorovala celý sál. Po krátkých projevech kandidátů dostal každý možnost promluvit. Adam vystoupil jako poslední. Postavil se k řečnickému pultu. Dlouho mlčel. Pak řekl: „Nejsem diplomat.“ „Nejsem politik.“ „Nejsem ani nejlepší vědec.“ Podíval se po zaplněném sále. „A právě proto si myslím, že bych tuto funkci možná neměl přijmout.“ V sále to zašumělo. Adam pokračoval. „Jestli mě ale zvolíte...“ Odmlčel se. „Pak vám nemohu slíbit, že budu mít vždy pravdu.“ „Mohu slíbit jen to, že budu naslouchat dřív, než promluvím.“ Richard se pousmál. Přesně tato slova očekával. „A ještě jednu věc.“ řekl Adam. „Nebudu mluvit jménem Země.“ Všichni překvapeně zvedli hlavu. „Budu mluvit se Zemí.“ V sále zavládlo naprosté ticho. Nikdo netleskal. Nikdo neprotestoval. Ta věta potřebovala čas. Na galerii se Avirak tiše usmála. Klíčník, který stál vedle ní, přikývl. „Teď už chápe.“ Po několika minutách začalo hlasování. Na obrazovce se postupně objevovaly výsledky. První hlas. Druhý. Třetí. Rozdíl mezi kandidáty byl nepatrný. Pak se začaly připojovat hlasy z dalších zemí. Čísla se měnila. Nakonec se zastavila. Předsedající pomalu vstal. „Výsledky jsou konečné.“ Na okamžik se odmlčel. Pak se podíval přímo na Adama. „Prvním ambasadorem Země při Galaktické radě se stává Adam Novák.“ V sále se ozval dlouhý potlesk. Adam zůstal stát. Neusmíval se. Jen si uvědomoval váhu okamžiku. Po skončení zasedání k němu přišla Avirak. Podala mu malou dřevěnou schránku. „Tohle není dar.“
řekla. „Je to připomínka.“ Adam ji otevřel. Uvnitř neležel žádný artefakt. Jen obyčejné pero. Dřevěné. Na jeho těle byla vyryta jediná věta. „Slova mohou otevřít více dveří než klíče.“ Adam pero opatrně vzal do ruky. V té chvíli si uvědomil, že jeho největší zbraní nebude technologie ani moc. Budou jí slova, která pronese. A někde v sídle Galaktické rady už Kael čekal. Ne jako protivník. Ne jako soudce. Ale jako první, kdo nového ambasadora Země přivítá mezi hvězdami.