Kapitola I Než vzniklo všechno Na počátku nebyl vesmír

Nebyla ani tma. Tma totiž může existovat jen tam, kde jednou zazáří světlo. Tam, kde nikdy žádné světlo nebylo, nemůže existovat ani jeho nepřítomnost. Nebyl čas. Bez času neexistovalo „předtím“ ani „potom“. Nebyl první okamžik, ani poslední. Neexistovalo čekání, pohyb ani změna. Nebyl prostor. Nebyly vzdálenosti, směry ani hranice. Neexistovalo nahoře ani dole, blízko ani daleko. Nebylo místo, kam by bylo možné vstoupit,

ani odkud by bylo možné odejít. Nebyla energie. Nebyla hmota. Nebyla síla, která by mohla tvořit nebo ničit. A přesto něco existovalo. Ne bytost. Ne bůh. Ne mysl v podobě, jak ji jednou poznají inteligentní národy. Existovalo vědomí tak hluboké a tak úplné, že žádný jazyk, který kdy vznikne, nebude schopen vystihnout jeho podstatu. Nejstarší civilizace je později nazvou jediným slovem. Zdroj. Ne proto, že by znal své jméno. Ale proto, že z něj jednou vzejde všechno. Ve Zdroji nebyla touha po moci. Nebyla v něm samota. Nebyla radost ani smutek. Obsahoval všechny možnosti, aniž by potřeboval jedinou z nich uskutečnit. V jeho nekonečné podstatě již existovaly budoucí galaxie, hvězdy i planety. Existovaly osudy

miliard bytostí, které se jednou narodí, budou milovat, válčit, tvořit i zanikat. Nic z toho však ještě nebylo skutečné. Byly to pouze možnosti. Nekonečný oceán budoucností, které čekaly na svůj první okamžik. A právě v tomto tichu se zrodila událost, kterou žádná civilizace nikdy nedokázala plně vysvětlit. První změna. Okamžik, jenž neměl začátek ani konec, protože čas dosud neexistoval. Událost, která dala vzniknout všemu. Tak začaly dějiny vesmíru.