Kapitola III Zrození prostoru Když vznikl čas, vesmír poprvé získal možnost měnit se

Stále však neměl kde existovat. Nebyla žádná vzdálenost. Žádný směr. Žádná hloubka. První myšlenka mohla plynout, ale neměla kam. A tehdy se zrodil druhý velký zákon existence. Prostor. Ani jeho vznik nepřipomínal výbuch. Nevznikl z jediného bodu. Nevznikl z prázdna. Prastaré kroniky jej popisují jako otevření nekonečného pole možností. Jiné civilizace tvrdily, že prostor byl vždy součástí Zdroje a pouze se stal skutečností.

Další věřily, že jej utkala samotná První myšlenka.

Nikdo neznal pravdu. A možná žádná jediná pravda ani neexistovala. Prostor neměl okraj. Neměl střed. Neměl tvar. Byl nekonečný ve všech směrech a přesto v sobě nesl neviditelný řád. V něm se jednou narodí galaxie. V něm budou putovat lodě. V něm vzniknou říše, které budou vládnout milionům světů. A v něm také zmizí beze stopy. První mudrci pozdějších civilizací se po miliony let snažili objevit hranici vesmíru. Žádná výprava ji nikdy nenašla. Čím dál cestovali, tím více prostoru před sebou objevovali. Vznikla proto stará věta, vytesaná do stěn Chrámu Tisíce hvězd: „Kdo hledá konec vesmíru, nalezne jen další cestu.“

Někteří věřili, že prostor není nekonečný. Tvrdili, že se neustále rodí nový. Jiní byli přesvědčeni, že každé rozhodnutí inteligentní bytosti vytváří nové větve reality a prostor se rozšiřuje spolu s nimi. Avirak nikdy žádnou z těchto teorií nepotvrdila. Ani nevyvrátila. Pouze mlčela. Její mlčení bylo pro mnohé větším tajemstvím než všechny odpovědi. Když se čas propojil s prostorem, vzniklo poprvé jeviště, na němž se mohl odehrát příběh

existence. Stále však chybělo to nejdůležitější. Síla, která dokáže proměnit možnost ve skutečnost. Síla, která dokáže rozzářit temnotu. Síla, z níž jednou vzniknou hvězdy. Tou silou bylo světlo. A právě jeho zrozením začíná další kapitola Kronik AVIRAK.