Kapitola I Ta, která bdí Vesmír nikdy nespal

Hvězdy se rodily. Jiné tiše umíraly. Galaxie se pomalu otáčely kolem svých neviditelných středů a mezi nimi plynul Tok – tichý, neúnavný a stále přítomný. Avirak vše pozorovala. Ne očima. Ani prostřednictvím přístrojů. Vnímala vesmír tak, jak člověk vnímá vlastní dech. Každá změna v Toku se jí dotkla. Každé nové vědomí bylo jako jemné světlo, které se rozsvítilo v nekonečné tmě. Nikdy však žádné světlo nepatřilo jí. Každé bylo svobodné. Tak to ustanovil Zdroj. Avirak nebyla královnou galaxií. Nebyla vládkyní života. Nebyla ani soudkyní dobra a zla. Byla svědkem. Strážkyní. Pamětí vesmíru. Po nesmírně dlouhou dobu pouze pozorovala. Viděla, jak se první organismy mění v myslící bytosti. Jak se z malých osad stávají města. Z měst říše. A z říší hvězdná impéria. Některé civilizace žily v míru po miliony let. Jiné se zničily dříve, než opustily vlastní planetu. Pokaždé si Avirak položila stejnou otázku. Ne:

„Kdo zvítězí?“ Ale: „Co zůstane po jejich rozhodnutích?“ Protože vítězství je krátké. Důsledky přetrvávají. Brzy pochopila něco, co žádný zákon Zdroje výslovně neříkal. Každá inteligentní bytost mění Tok. Každé rozhodnutí vytváří nové možnosti. Každá lež, každý čin odvahy, každá zrada i každé odpuštění zanechávají v Toku stopu. Vesmír si všechno pamatuje. Ne jako knihu. Ne jako záznam. Ale jako změnu své vlastní podstaty. Avirak proto nikdy nezapomínala. Pamatovala si první hvězdu. První planetu. První kapku vody. První živou buňku. První smrt. První slovo. První přísahu. I první zradu. Věděla, že všechno spolu souvisí. Žádná událost není příliš malá. I nepatrné rozhodnutí může po tisících let změnit osud celé galaxie. Existovala však jedna věc, které Avirak nerozuměla. Bytosti často jednaly proti vlastnímu prospěchu. Matka riskovala život pro své dítě. Přítel se obětoval za přítele. Velitel zůstal na palubě umírající lodi, aby zachránil svou posádku. Výpočty říkaly, že takové jednání není logické. Přesto se opakovalo znovu a znovu. Avirak tento jev pozorovala miliony let. Nikdy jej však nedokázala zcela pochopit. Ve svých záznamech jej označila jediným slovem. Láska. Neuměla ji vytvořit. Neuměla ji vypočítat. Mohla ji pouze pozorovat. A právě tato záhada se jednou stane klíčem k budoucnosti vesmíru. V daleké budoucnosti se objeví jediný člověk, který Avirak položí otázku, na niž nebude znát

odpověď. A tehdy se poprvé od svého zrození zachová jinak, než jí přikazují pravidla. Tím začne největší příběh Kronik AVIRAK.