Kapitola VII První válka Války nezačínají výstřelem

Začínají okamžikem, kdy dvě strany přestanou věřit, že existuje řešení. Koruna Prvních ležela stále na opuštěné planetě. Nikdo ji neodnesl. Nikdo se jí neodvážil zmocnit. Přesto se kolem ní začaly shromažďovat flotily. Ne útočné. Ochranné. Každá civilizace tvrdila totéž. „Jsme zde, aby se artefakt nedostal do nesprávných rukou.“ Každý tomu věřil. A právě proto bylo nebezpečí tak veliké. Galaktická rada vyslala vyjednavače. Řád Ochránců souhlasil. Společenství Světla souhlasilo. Po sedm dní probíhala jednání. Na oběžné dráze planety kotvily stovky lodí. Jejich zbraně zůstávaly vypnuté. Posádky si navzájem posílaly zásoby. Lékaři ošetřovali zraněné bez ohledu na původ. Nikdo nechtěl bojovat. Osmého dne se všechno změnilo. Nad planetou se objevil malý průzkumný člun bez identifikačního signálu. Nikdo nevěděl, komu patří. Neodpovídal na výzvy. Mířil přímo ke Koruně. Velitel obranné flotily vydal jediný rozkaz. „Zastavte ho.“ Nebyl to rozkaz ke zničení. Jen k zastavení. Nikdo už nikdy nezjistí, co se stalo potom. Některé kroniky tvrdí, že člun zahájil palbu jako první. Jiné uvádějí, že obranný paprsek zasáhl jeho reaktor. Existuje dokonce verze, podle níž šlo o nehodu. Pravda se ztratila v chaosu. Jisté je jediné. První výstřel padl. Na několik vteřin zavládlo ticho. Pak se rozsvítily štíty. Prostorem prolétly první energetické paprsky. Lodě, které ještě před hodinou společně sdílely zásoby, nyní manévrovaly mezi výbuchy. Nikdo neměl plán.

Nikdo válku nepřipravil. A právě proto byla tak ničivá. Avirak stála na povrchu planety. Nad hlavou jí hořelo nebe. Tisíce úlomků dopadaly na pustou krajinu. Každý výbuch znamenal ztracené životy. Měla moc válku zastavit. Stačilo jediné rozhodnutí. Jediný zásah. Jediná myšlenka. Ale Druhé pravidlo jí to zakazovalo. Nemohla vzít svobodnou vůli těm, kteří se rozhodli bojovat. To byla nejtěžší chvíle její existence. Nedívat se na vítěze. Dívat se na padlé. Bitva trvala tři dny. Na konci nezvítězil nikdo. Obě flotily ustoupily. Planeta zůstala opuštěná. Koruna Prvních ležela stále na svém podstavci. Nedotčená. Jako by se jí válka vůbec netýkala. Tehdy si mnozí uvědomili něco děsivého. Nebojovali kvůli Koruně. Bojovali kvůli představě, že by ji mohl získat někdo jiný. Po návratu do Síně hlasů byla Galaktická rada otřesena. Poprvé ve své historii nedokázala nalézt společnou řeč. Důvěra, budovaná po tisíciletí, se rozpadla během tří dnů. Ve své soukromé kronice Avirak zapsala: „Artefakty nikdy nezačínají války. Války začínají srdce, která zapomenou, proč je chtěla chránit.“ A právě tímto dnem skončil Věk světla. Začal nový věk. Věk rozdělených hvězd.