Prolog Když legendy usnuly Po pádu Prvních civilizací zavládlo dlouhé ticho

Brány zůstaly uzamčené. Velké knihovny osiřely. Města zarostla krystalickými lesy. Kdysi rušné hvězdné stezky se změnily v opuštěné cesty mezi hvězdami. Miliony let plynuly. Jedna civilizace střídala druhou. Vznikaly nové říše. Jiné mizely. Jen málokdo si ještě pamatoval jména Prvních. Stali se legendou. Pak mýtem. Nakonec pouhou pohádkou. Jen Avirak nezapomněla. Putovala vesmírem sama. Navštěvovala opuštěné světy. Sedávala v tichých městech, kde už dávno nikdo nežil. Občas otevřela starou kroniku. Jindy položila ruku na dávnou Bránu. Nikdy ji však znovu neaktivovala. Čekala. Věděla, že každá věc má svůj čas. Dokonce i legendy. Jednoho dne se na odlehlé planetě probudilo slabé světlo. Nebyla to hvězda. Nebyl to maják. Byl to artefakt. Po milionech let ticha otevřel své vědomí. Nevolal o pomoc. Nehledal pána. Hledal někoho... kdo je připraven nést odpovědnost. A tím začala nová éra. Éra probouzení artefaktů.