Kapitola I Koruna Prvních Na planetě Ithar žil mladý historik jménem Lorian
Nebyl bohatý. Nebyl slavný. Celý život trávil mezi ruinami. Věřil, že největší poklady nejsou ze zlata. Jsou ukryté v zapomenutých příbězích. Kvůli tomu se mu ostatní často smáli. Říkali mu snílek. On se jen usmíval. Jednoho podzimního dne objevil pod troskami chrámu podivnou chodbu. Nebyla zakreslena na žádné mapě. Vedla hluboko pod zem. Na jejím konci se nacházel kruhový sál. Uprostřed stál kamenný podstavec. A na něm... Koruna. Nebyla zaprášená. Jako by na svého návštěvníka čekala. Lorian se zastavil. Vzpomněl si na staré legendy. Nikdy jim nevěřil. Přesto cítil zvláštní úctu. Nepřistoupil blíž. Nepokusil se Korunu zvednout. Jen si sedl několik metrů od ní. A začal si kreslit její podobu. Hodiny plynuly. Pak dny. Vracíval se každý večer. Studoval rytmus jejího světla. Její tvar. Její zvláštní harmonii. Nikdy se jí nedotkl. Sedmého dne se stalo něco nečekaného. Koruna se sama vznesla. Pomalu. Tiše. Jako pírko nesené větrem. Lorian zůstal sedět. Nevztáhl ruce. Jen ji pozoroval. Koruna se zastavila před ním. A pak... mu sama spočinula na hlavě. Neobjevila se žádná oslnivá záře. Žádná vlna energie. Jen hluboký klid. Lorian uslyšel tisíce hlasů. Hlasy dávno mrtvých civilizací. Neříkaly mu, co má dělat. Vyprávěly své příběhy. Radosti. Chyby. Vítězství. Prohry. Po mnoha hodinách Koruna sama sklouzla zpět na podstavec. Lorian odešel. Nevzal si ji.
Nemohl. Ani nechtěl. Když se později ostatní archeologové pokusili Korunu odnést, nepohnula se ani o jediný milimetr. Jako by byla součástí samotné planety. Teprve tehdy si uvědomili, že staré legendy nelhaly. Artefakty si skutečně vybírají samy. Avirak sledovala vše z dálky. Usmála se. Po milionech let se první artefakt znovu probudil. Ne proto, že jej někdo hledal. Ale proto, že našel člověka... který po něm netoužil. Ve své kronice zapsala: „Artefakt se nikdy neprobudí kvůli tomu, kdo hledá moc. Probudí se kvůli tomu, kdo hledá
pravdu.“
A v tu chvíli se hluboko v galaxii probudilo další světlo. Pak třetí. Pak čtvrté. Artefakty začaly otevírat oči. Jako by věděly, že se blíží doba, na kterou čekaly celé věky.