Kapitola XI Rozkol Slunce pomalu vystupovalo nad horské štíty

Světlo se odráželo od listů stříbrného stromu. Město ticha se probouzelo. Lidé také. Jen Avirak stála na stejném místě jako v noci. Mlčky hleděla k obloze. Adam si všiml, že její tvář je jiná. „Nespala jste?“ Avirak se pousmála. „Já nespím.“ „Nikdy?“ „Kdysi dávno jsem to zkoušela.“ „A jaké to bylo?“ Na okamžik se zamyslela. „Zdály se mi sny.“ „O čem?“ „O vesmíru, ve kterém se žádná civilizace nebála jiné.“ Než mohl Adam položit další otázku, ozvalo se ostré pípnutí komunikátoru. Mira přijala spojení se Zemí. Na obrazovce se objevil předseda Meziplanetární rady. Jeho tvář byla vážná.

„Velitelko Kovácsová, situace se změnila.“ „Co se stalo?“ „Vaše mise už není tajná.“ Všichni zpozorněli. „Jak je to možné?“ „Někdo zveřejnil celý záznam prvního kontaktu.“ Během několika hodin sledovaly záběry z Brány miliardy lidí. Někteří plakali dojetím. Jiní slavili. Další propadli strachu. Na Zemi, Marsu i na koloniích vznikaly spontánní shromáždění. Lidé si kladli jedinou otázku. Jsme ve vesmíru sami? Na ni už znali odpověď. Mnohem těžší byla druhá. Můžeme těm, které jsme potkali, věřit? Ve stejnou dobu se v zasedacím sále Meziplanetární rady rozhořela prudká debata. „Musíme Bránu okamžitě uzavřít!“ „Naopak! Musíme vyslat další expedice!“ „Nevíme, kdo Avirak skutečně je!“ „Nevíme ani, kdo je ten Strážce!“ „A co když je to past?“ Názory se rychle rozdělily. Během jediného dne vznikly tři hlavní směry. 🌍 Otevřená cesta Věřili, že první kontakt je největší příležitostí v dějinách lidstva. Chtěli poznávat. Učit se. Spolupracovat. Jejich heslo znělo: „Poznání odstraňuje strach.“ 🛡 Ochránci Země Byli opatrní. Netoužili po válce. Ale tvrdili, že bezpečnost lidstva musí být na prvním místě. Navrhovali Bránu střežit. Každý kontakt pečlivě kontrolovat. Jejich heslo bylo: „Důvěra se buduje, ne rozdává.“ ⚔ Hnutí Nadvlády Třetí skupina byla nejmenší. Zároveň však nejhlasitější. Tvrdila, že kdo ovládne Brány a artefakty, ovládne budoucnost. Nevěřili Avirak.

Nevěřili Strážcům. Věřili pouze lidské síle. Jejich vůdce pronesl větu, která během několika hodin obletěla celou Sluneční soustavu. „Jestli tuto technologii nevlastníme my, jednou ji použije někdo proti nám.“ Adam sledoval přenos mlčky. Pak se obrátil k Avirak. „Tak to začíná?“ Avirak přikývla. „Ano.“ „Myslel jsem, že největším nebezpečím bude Architekt.“ Avirak zavrtěla hlavou. „Ne.“ „Největší rozhodnutí nikdy nepřicházejí zvenčí.“ „Rodí se uvnitř každé civilizace.“ Vtom se ozval Strážce První brány. „Právě jste vstoupili do druhé zkoušky.“ Mira se zamračila. „Druhé?“ „První byla zvědavost.“ „Druhá je jednota.“ „A když neobstojíme?“ zeptala se Lea. Strážce se zadíval do prázdna. „Pak se historie znovu zopakuje.“ Avirak tiše dodala: „Ale tentokrát nebude padat jen jedna říše.“ „Tentokrát může padnout naděje, kterou jsme čekali miliony let.“ Ve stejné chvíli, na opačné straně galaxie, Architekt sledoval stejné zprávy. Nevypadal překvapeně. Jen smutně zavřel oči. „Tak brzy...“ zašeptal. „A přesto jsem si přál, aby tentokrát byla Avirak silnější než dějiny.“ Konec kapitoly Poprvé od otevření První brány nestáli lidé proti neznámé civilizaci. Stáli proti vlastnímu strachu. A právě ten měl rozhodnout, zda se stanou dědici Prvních... nebo jen další kapitolou v dlouhé kronice padlých říší.