Kapitola XIV Projekt Prométheus Zatímco svět sledoval první diplomatická jednání s civilizacemi hvězd, hluboko pod povrchem

Měsíce probíhalo jiné setkání. Bez kamer. Bez přímých přenosů. Bez veřejnosti. Komplex nesl prosté označení: Sektor 9. Jeho skutečné jméno znalo jen několik desítek lidí. Projekt Prométheus. Dlouhá oválná místnost byla ponořena do přítmí. U kulatého stolu sedělo dvanáct mužů a žen. Nebyla mezi nimi jediná uniforma. Vědci. Ekonomové. Vojenští stratégové. Psychologové. Každý z nich patřil mezi nejlepší ve svém oboru. Na čele stolu seděl muž kolem padesáti let. Profesor Richard Varga. Kdysi patřil mezi nejuznávanější fyziky Sluneční soustavy. Právě on pomáhal vyvinout první kvantové motory. Dnes vedl Prométheus. Na stěně se objevil záznam z Města ticha. Avirak. Strážce. Krystaly. Brána. Vše bylo zaznamenáno. Richard chvíli mlčel. Pak vypnul projekci. „Tak co vidíte?“ První se ozvala doktorka Ishida.

„Neuvěřitelnou příležitost.“ Generál Hassan zavrtěl hlavou. „Já vidím závislost.“ „Na kom?“ „Na Avirak.“ V místnosti zavládlo ticho. Richard pomalu vstal. „Představte si, že zítra Avirak zmizí.“ „Co uděláme?“ Nikdo neodpověděl. „A co když změní názor?“ „Co když se rozhodne Brány uzavřít?“ „Co když se mýlí?“ Na obrazovce se objevil jediný nápis. Lidstvo nesmí být nikdy závislé na cizí vůli. Richard pokračoval. „Nemáme důkaz, že Avirak lže.“ „Ale nemáme ani důkaz, že má pravdu.“ „Chcete proti ní bojovat?“ zeptala se doktorka Ishida. Richard okamžitě zavrtěl hlavou. „Ne.“ „Chci, aby lidstvo dokázalo stát samo.“ Pak otevřel další projekci. Na ní byla trojrozměrná rekonstrukce První brány. Vedle ní několik nových výpočtů. „Začínáme stavět vlastní Bránu.“ V místnosti to zašumělo. „To je nemožné.“ Richard se usmál. „Přesně to si mysleli i o kvantových motorech.“ „Nechceme krást.“ „Nechceme dobývat.“ „Chceme porozumět.“ Generál Hassan se zamračil. „A pokud nám v tom budou bránit?“ Richard se na něj dlouze podíval. „Pak budeme hledat jinou cestu.“ Po schůzi zůstal Richard v místnosti sám. Z kapsy vytáhl starou fotografii. Byla na ní malá holčička. Jeho dcera. Zemřela před třiceti lety při havárii první kolonie na Europě. Richard se na fotografii zadíval. „Přísahal jsem ti...“ zašeptal. „...že už nikdy nedovolím, aby osud lidstva závisel na někom, koho nemůžeme pochopit.“ Ve stejném okamžiku otevřela Avirak Knihu Paměti. Na stránkách se objevilo nové jméno. Richard Varga. Pod ním nebylo napsáno: Nepřítel. Ani: Spojenec. Stálo tam jediné slovo. Zkoušený. Avirak knihu zavřela. Adam si toho všiml. „Znáte ho?“ Avirak pomalu přikývla. „Ne.“ „Ale znám jeho bolest.“ „Udělá něco špatného?“ zeptal se Adam. Avirak se zadívala do dálky. „Nevím.“ „A právě proto je nebezpečný.“ Adam nechápal. „Nejnebezpečnější nejsou lidé, kteří chtějí ničit.“ řekla tiše. „Nejnebezpečnější jsou ti, kteří jsou ochotni udělat cokoli...“ Na okamžik se odmlčela. „...protože věří, že tím zachrání ostatní.“ Ve vzdáleném hangáru Sektoru 9 se mezitím poprvé rozsvítil prototyp zařízení označeného: PROMÉTHEUS I Nikdo netušil, zda bude fungovat. Nikdo netušil, že jeho spuštění jednou otevře cestu tam, kam se nikdy neměla otevřít. A právě tím začne největší krize v dějinách lidstva. Poznámka k další části ságy Od této chvíle bude mít příběh tři rovnocenné dějové linie: Avirak – chrání rovnováhu a hledá cestu, jak důvěřovat lidstvu. Adam, Mira, Lea a Elias – objevují dědictví Prvních a stávají se mostem mezi lidmi a

galaktickým společenstvím. Richard Varga a Projekt Prométheus – usilují o nezávislost lidstva, ale jejich snaha může nechtěně probudit síly, které zůstávaly po miliony let uzamčené.