Kapitola V Rozdělená Země Druhý den po příletu Seris už nebyla Země stejná

První kontakt nesjednotil lidstvo. Ukázal, jak rozdílně lidé přemýšlejí. Na obrazovkách po celém světě probíhaly nepřetržité diskuse. Jedni tvrdili, že příchod Federace je největší příležitostí v dějinách. Druzí varovali před ztrátou nezávislosti.

Další byli přesvědčeni, že jde o dokonale připravenou lest. Lidé byli stejní jako vždy. Jen otázky byly mnohem větší. V podzemním komplexu Prométheus sledoval Richard Varga desítky analytických zpráv. Na stole ležela mapa světa. Byla rozdělena na tři barvy. Modrá. Státy podporující spolupráci. Červená. Státy požadující okamžité vyzbrojení. Šedá. Ty, které vyčkávaly. Richard si povzdechl. „Ani jsme nepotkali druhou civilizaci...“ Podíval se na mapu. „...a už jsme rozdělení.“ Doktorka Ishida položila na stůl další zprávu. „To není všechno.“ Richard ji otevřel. Na první stránce stálo jediné číslo. 341 „Co to znamená?“ „Za posledních dvacet čtyři hodin vzniklo tři sta čtyřicet jedna nových organizací.“ „Některé chtějí mír.“ „Jiné obchod.“ „A některé otevřeně vyzývají k válce proti mimozemšťanům.“ Richard mlčky zavřel složku. „Tohle jsme měli čekat.“ Ve stejné době seděla Seris na terase malé observatoře. Poprvé byla sama. Klára si přisedla vedle ní. „Můžu se na něco zeptat?“ Seris se usmála. „Samozřejmě.“ „Bojíte se nás?“ Seris se dlouho dívala na vycházející Slunce. Pak odpověděla. „Ne.“ „Bojím se jen jedné věci.“ „Jaké?“ „Že se začnete bát sami sebe.“ Klára chvíli mlčela. Pak řekla něco, co Seris překvapilo. „Když se bojím, vezmu Akiho na procházku.“

Seris nechápala. „Kdo je Aki?“ Klára se usmála. „Pes.“ Seris se tiše zasmála. „Na mnoha světech mají lidé různé společníky.“ „Ale jen vy jim říkáte nejlepší přítel.“ Ve stejné chvíli, miliony kilometrů daleko, sledovala jejich rozhovor Avirak. Adam se pousmál. „To dítě vám někoho připomíná.“ Avirak přikývla. „Ano.“ „Elenu.“ Oba dlouho mlčeli. Pak Adam položil otázku. „Proč jste nechala Seris jednat samotnou?“ Avirak se zadívala k Zemi. „Protože pokud se lidstvo naučí jednat jen se mnou...“ Odmlčela se. „...nikdy se nestane součástí galaxie.“ Vtom se otevřely dveře do Richardovy pracovny. Vstoupil mladý technik. Byl bledý. „Pane profesore...“ Richard zvedl hlavu. „Co se stalo?“ Technik položil na stůl datový krystal. „Zachytili jsme další loď.“ „Federace?“ „Ne.“ „Dominion?“ „Také ne.“ Richard pomalu vstal. „Tak kdo?“ Technik polkl. „Nevysílá žádný identifikační kód.“ „Nepatří žádné známé civilizaci.“ V řídicím sále se na hlavní obrazovce objevil nový objekt. Nebyl velký. Byl starý. Jeho trup nesl stopy tisíců let putování. Nevypadal jako válečná loď. Spíš jako poutník, který už dávno zapomněl, odkud vyplul. Pak z něj přišel jediný signál.

Nebyl adresován vládám. Ani armádám. Ani Federaci. Byl adresován jedinému člověku. Příjemce: Adam Novák. V Městě ticha Adam ucítil slabé zachvění přívěsku, který mu kdysi předal Neral. Na kovu se pomalu objevila nová slova. „Nastal čas dokončit cestu, kterou jsme nedokončili.“ Adam pomalu sevřel přívěsek v dlani. Avirak se na něj podívala. Tentokrát neřekla jediné slovo. Protože oba věděli, že od této chvíle už nepůjde jen o osud Země. Začínala cesta, která rozhodne o budoucnosti celé galaxie.