Kapitola XXIII Osmý kruh Po odchodu Paměti Zdroje zůstalo v pavilonu ticho
Nikdo neměl potřebu mluvit. Každý přemýšlel o jediné větě. „Za Sedmou bránou není odpověď. Je tam další otázka.“ Richard Varga si pomalu sedl. „Celý život jsem si myslel, že věda hledá odpovědi.“ Podíval se na Adama. „Možná jsme se mýlili.“ Adam zavrtěl hlavou. „Ne.“ „Věda hledá lepší otázky.“ Klíčník se usmál. „Neral by z tebe měl radost.“ Kael mlčky pozoroval tři klíče. Pak natáhl ruku. Ne aby je vzal. Jen se jich lehce dotkl. „Učiteli.“ řekl tiše. „Celou dobu jsme se hádali o dveře.“ Podíval se na Klíčníka.
„A přitom jsme zapomněli přemýšlet o tom, kdo postavil dům.“ Klíčník přikývl. „Přesně proto Zdroj vytvořil Paměť.“ Vtom se ozvalo tiché cvaknutí. Ne zvenčí. Přímo ze stolu. Tři klíče se začaly pomalu otáčet. Ne směrem k Adamovi. Ani ke Kaelovi. Začaly vytvářet kruh. Uprostřed kruhu se objevil nový symbol. Nebyl na žádném z klíčů. Byl tvořen osmi propojenými kruhy. Sedm tvořilo známý obrazec. Osmý ležel uprostřed. Avirak ztuhla. „To jsem nikdy neviděla...“ Klíčník také zavrtěl hlavou. „Ani já.“ Paměť Zdroje se už nevrátila. Přesto se v prostoru objevil nový nápis. „Sedm klíčů otevírá Bránu.“ Po krátké odmlce se objevila druhá věta. „Osmý rozhoduje, proč bude otevřena.“ Richard si větu několikrát přečetl. „Osmý klíč...“ Podíval se na Klíčníka. „Vy jste říkal, že existuje jen sedm.“ Klíčník pomalu zavřel oči. „Ne.“ „Řekl jsem, že jsme našli sedm.“ Kael prudce vstal. „Celou dobu jsme hledali neúplnou sadu.“ V pavilonu zavládlo napětí. Adam se podíval na svůj přívěsek. Osmý paprsek na něm zářil silněji než kdy předtím. Najednou pochopil. „Proto měl Neral osm paprsků...“ Avirak pomalu přikývla. Po tváři jí přeběhl výraz překvapení. „On to věděl.“ Klíčník se smutně usmál. „Ano.“ „A nikdy nám to neřekl.“ „Proč?“ zeptala se Lea. Klíčník odpověděl bez váhání. „Protože bychom přestali hledat.“ Vtom se na hvězdné mapě rozsvítil nový bod. Nebyl označen souřadnicemi. Ani jménem hvězdy. Jen jediným slovem. ELENA Avirak zbledla. „To není planeta...“ zašeptala. Adam se na ni podíval. „Vy to jméno znáte.“ Avirak dlouho mlčela. Pak přikývla. „Ano.“ „Byla první člověk, který mi ukázal, že soucit není slabost.“ Odmlčela se. „A myslela jsem, že už dávno zemřela.“ Klíčník se zadíval na nový bod na mapě. „Možná zemřela.“ Pak se podíval na Adama. „Ale některé stopy přežijí své tvůrce.“ V celé místnosti zavládlo hluboké ticho. Najednou bylo jasné, že hledání Sedmé brány nebylo posledním cílem. Skutečným tajemstvím se stával Osmý kruh. Ne klíč z kovu. Ne artefakt. Ale rozhodnutí, které dá smysl všem ostatním. A právě jeho hledání mělo změnit osud nejen galaxie... ...ale i samotné Avirak.